Člověk jako meteorit

Tomáš Lindner a foto: Matěj Stránský

Tisíce vědců napíší každým rokem stovky pronikavých studií do odborných časopisů, které nikdo kromě jejich kolegů z oboru nečte. Dokládají nezměrné lidské umění prozkoumat přírodu do nejpodrobnějšího detailu, proti kterému stojí velmi omezená lidská schopnost vyvodit z poznání důsledky. Tým 450 špičkových vědců z 50 zemí se pokusil tento nepoměr změnit. Výzkumníci se poslední tři roky prokousávali 15 tisíci studiemi o stavu přírody na naší planetě ve snaze vytáhnout z nich to podstatné.

Minulé pondělí zveřejněný výsledek této práce je napsaný střízlivým jazykem, ovšem základní sdělení je tak závažné, že ihned obletělo svět. „Milion druhů rostlin a živočichů je ohrožen vyhubením,“ oznamovala mnohá média v titulcích. Jiná soustředila pozornost na hlavního viníka, člověka, a na možné důsledky: zničení samotných základů života na Zemi.

„Vychází hodně varovných studií, nad kterými mají politici tendenci mávnout rukou. Tato studie je přelomová v tom, že čerpá z nebývale rozsáhlé literatury a stojí za ní silný tým stovek vědců,“ říká Pavel Kindlmann z Akademie věd ČR, jediný z českých spoluautorů zprávy. „Nikdo už nemůže říct, že varuje jen nějaký blouznivý badatel.“

Pán tvorstva

Tým nazvaný Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), který pracuje pod záštitou OSN, se inspiroval respektovaným Mezivládním panelem pro změnu klimatu, jehož členové dokázali svými studiemi a prognózami v minulých letech vnést globální oteplování do středu veřejné debaty. Bezprecedentní vymírání druhů a ničení ekosystémů je podle vědců a OSN pro budoucnost lidstva podobně důležité a zaslouží si srovnatelnou pozornost.

Minimálně poslední dny se pozornost podařilo přitáhnout. „Celý týden mi volají novináři. Dříve na to téma občas vyšel článek nebo zpráva ČTK, která rychle zapadla. Teď pozoruju smršť zájmu, která mě samotného překvapila,“ říká Pavel Kindlmann a dává nahlédnout do spolupráce obrovského týmu vědců.

Členové platformy působili po celé tři roky ve zhruba dvacetičlenných skupinách, zaměřených na konkrétní region či téma. V této skupině si rozdělili odborné studie, které každý z vědců načte a zhodnotí, na telefonu přitom měli další, ještě více na detaily specializované konzultanty. Poté každá z vědeckých skupin sepsala svou kapitolu a tři hlavní šéfové výzkumu vše zkompletovali do 1800 stran dlouhé studie. Finální verzi pak začátkem května poslali do Paříže, kde zástupci 130 členských států platformy za účasti pozorovatelů z řad nevládních organizací komentovali shrnutí studie a nakonec pod text připojili svůj podpis.

Jestli se dá sdělení zprávy shrnout do jedné věty, tak zní následovně: Přírodě na Zemi se posledních několik milionů let nedařilo tak zle.. Tempo vymírání druhů je stonásobně rychlejší, než bývalo běžné v posledních deseti milionech let. Biomasa divoce žijících savců klesla o 82 procent, je ohrožena třetina korálových útesů, dvě pětiny druhů obojživelníků, deset procent hmyzu. Problém je mnohem širší než vymírání dobře známých zvířat, například nosorožců, na které se veřejný zájem o ochranu divočiny obvykle soustředí. Stejně závažné je vymírání mnoha druhů planktonu, které patří k základu potravinového řetězce moří a oceánů, anebo lokální vymírání zvířat a rostlin, tedy ničení lokálních ekosystémů, k němuž dochází na všech kontinentech.

Vědci za sebou řadí pět hlavních příčin zkázy. Za nejvýznamnější považují změnu ve využívání půdy a moří a ničení přirozených biotopů. Lidská stopa na planetě roste tak rychle, že ničí a vytlačuje jiné formy života. Za posledních 50 let se zdvojnásobila lidská populace, světová ekonomika zesílila čtyřikrát, mezinárodní obchod desetkrát. Lidská civilizace zabrala tři čtvrtiny veškeré půdy, především pro potřeby zemědělství, které živí rostoucí a bohatnoucí populaci. Na úkor lesů a unikátních ekosystémů se po planetě šíří omezené druhy dobytka a monokulturně pěstovaných plodin, které způsobují erozi a vyčerpání půdy. Prudce roste také plocha, kterou zabírají města, tři čtvrtiny řek a jezer jsou využívány k zemědělským účelům, jen do tří procent mořských oblastí člověk nezasahuje.

Druhým nejvýznamnějším faktorem ničení přírody je podle studie přímo využívání zvířat a rostlin, zvláště průmyslový rybolov, který ohrožuje rybí populace. V žebříčku „škůdců“ je na třetím místě klimatická změna, následuje rostoucí množství odpadů a šíření invazivních druhů vlivem propojení světa.

Cesta k činům

Přírodní ekosystémy podle vědců začínají pod náporem lidské civilizace kolabovat. „Podkopáváme samotné základy našich ekonomik, živobytí, potravinové bezpečnosti, zdraví a kvality života na celém světě,“ varuje ředitel mezinárodního panelu IPBES Robert Watson. Zpráva OSN je v principu velmi radikální: kritizuje současný model hospodaření založený na růstu a spotřebě a požaduje zásadní transformaci. „Vlastně je nutná změna dosavadní ekonomie založené na zisku a přechod na komplexnější model, který bude mít jiné priority,“ říká Pavel Kindlmann. „Zpráva ukázala vážnost situace, a jestli to lidstvo přiměje k činům, to uvidíme.“

Tato změna hodnot se týká všech a než k ní dojde, navrhuje Kindlmann několik způsobů, jak lze k ochraně přírodního systému přispět okamžitě a tady v Česku: „Hlavně chránit místa, která dosud nejsou příliš zasažená člověkem, především zachovat jádrové zóny, tvořící více než polovinu Národního parku Šumava, bez lidských zásahů. Protože mizení a poškozování takových přirozených míst je podle zprávy vůbec největším problémem. A celkově je třeba zpomalit další roztahování člověka do krajiny, tedy proměnu zemědělských pozemků na stavební a zastavování půdy velkosklady a dalšími stavbami.“

Příští kroky mezinárodního společenství teď povedou k lepšímu prozkoumání dopadů mizející biodiverzity na člověka. Britská vláda téma vnesla na agendu zasedání skupin nejbohatších ekonomik G7 a u odborníků z Univerzity v Cambridgi si zadala studii, která má prozkoumat ekonomické dopady mizející přírody a náklady na její záchranu. Cílem je, aby měl tento dokument podobný dopad jako slavná Sternova zpráva z roku 2006, která zkoumala ekonomické důsledky změny klimatu a ovlivnila mnohé kroky západních společností směřující k omezení emisí skleníkových plynů.