Lysá žije

Policie si plete, co je proti zákonu a co jen proti jejímu pohledu na svět

Hana Čápová, foto: Matěj Stránský | 1931 words

Začalo to jedenáctiletým Matoušem, který chvíli před půlnocí odpočíval zabalený do deky na lavičce. Jeho matka Kateřina Varhaník Wildová byla o pár desítek metrů dál, s kamarády si na náměstí užívala festivalu Lysá žije, tančila, veselila se a popíjela. Pak zasáhla policie. Matka skončila v poutech, Matoušovi hrozila noc v ústavu, dva muže, kteří proti nečekanému obratu protestovali, policisté zbili. Varhaník Wildová žádá Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), aby věc prošetřila.

Chtěl jsem tam být

Poslední květnový pátek vyrazil Matouš Mach jako obvykle na víkend za matkou. Rodiče ho i po rozchodu mají ve společné péči, přes týden žije s otcem Petrem Machem v Praze, na víkendy jezdívá k matce Kateřině Varhaník Wildové. Těšil se, že si s matkou a rodinnými přáteli užije festival Lysá žije. „Vzal jsem si deku, kdyby mi byla zima nebo se mi chtělo spát,“ vypráví Matouš. „Chtěl jsem tam s nimi být až do konce.“ Kolem jedenácté si pak ustlal na lavičce. Ke známým, kteří bydlí jen pár minut od náměstí a kde jeho osmnáctiletý bratr Mikoláš zrovna pekl chleba, se mu ještě nechtělo.

„Probudila mě městská strážnice. Ptala se, kde mám mámu, věděl jsem, že je někde na náměstí, a za chvíli jsem ji našel,“ říká Matouš. Vzpomíná, že strážnice chtěla po matce občanský průkaz, ta chtěla vědět proč, strážnice to zdůvodnila tím, že Matouš spal na lavičce, matka oponovala, že kvůli tomu občanku ukazovat nemusí. „Hádaly se, strážnice chtěla občanku, máma ji dát nechtěla, bylo to pořád dokola,“ říká hoch. „Pak odešly na strážnici a já zůstal na náměstí.“

„Kdyby po mně tu občanku chtěla před rokem, asi bych ji vytáhla a nepřemýšlela o tom. Jenže v poslední době se stalo pár věcí, kvůli kterým jsem na takovou policejní demonstraci síly citlivá,“ vysvětluje Varhaník Wildová, antropoložka, která se zabývá alternativními životními styly, vydělává si překlady a prací na farmě, střídavě žije v Česku a ve Španělsku a nedávno vydala útlou knihu Manifest disfrutalismu (disfrutar je španělsky vychutnat si, plně si užít). „Když jsme se vraceli ze Španělska, zrovna se řešily nepřiměřené zásahy policie proti lidem s tibetskými vlajkami během návštěvy čínského prezidenta,“ říká. Předtím ji zaujala kauza právničky Zuzany Candiglioty, která neukázala policistům doklady ve vlaku po jejich zdůvodnění, že jde o bezpečnostní akci proti běžencům, a skončila proto na služebně.

K jejímu vzdoru na náměstí přispěla i drobná příhoda jejího manžela Hynka Varhaníka s městským strážníkem v Lysé. Jel na neosvětleném kole, strážníkovi dal občanku a dostal pětistovku pokutu. Pak si ale strážník všiml, že cyklista má trvalé bydliště u Jihlavy, a začal se vyptávat, u koho v Lysé bydlí. Varhaník se zasekl, že to mu přece říkat nemusí – a pokuta byla rázem dvojnásobná.

„Nehodlám přistupovat na to, že se člověk policii podrobí, i když k tomu není žádný zákonný důvod,“ tvrdí Varhaník Wildová. A nic nezákonného se podle ní na náměstí nedělo. „Ano, pila jsem pivo a panáky, ale to pil na festivalu snad každý. A na tom, že byl syn s námi venku, nevidím nic špatného. Chtěl tam být, a kdyby chtěl odejít, měl to k našim známým kousek,“ říká. „Policistka podle mě neřešila, co se nesmí, co je proti zákonu, ale to, co se podle ní nemá nebo nehodí.“

Tohle není normální

„Jedenáctileté dítě přece nemůže být mezi dospělými, kteří se baví a většina z nich něco vypila, jsou rozjetí – i když neříkám, že by dělali nějaké výtržnosti –, a ještě navíc ležet o kus dál na lavičce,“ zastává se své zasahující podřízené, strážnice Adély Zvěřinové, ředitel městské policie v Lysé nad Labem Luděk Přibyl. „To není normální. Podle mě má být doma a spát. Když nás na to lidé upozornili, museli jsme konat.“ Zda se matka chovala jen „nenormálně“, nebo protizákonně, si ředitel Přibyl není jist. „Mohlo by jít o nějaké zanedbání péče,“ uvažuje. „Proto jsme zavolali sociální pracovnici Ivu Rouskovou, která měla pohotovost, aby to posoudila.“ Jistý si je ale tím, že „městská policie postupovala přesně podle zákona a v rámci zákona“.

Nikdo ze sociálního odboru se s novináři bavit nechce, odkazují na tiskovou mluvčí města Janu Křížovou. Jenže ta debatu o tom, co je jen „nenormální“ a co už protizákonné, vrací na začátek. Na zákony prý není odborník, ale situace dítěte byla podle ní bezesporu vážná. „Já tedy jako matka tu vážnost situace cítím,“ říká. „Opilé matce dítě nepatří. Ať se baví, ale ať s dítětem zůstane doma manžel nebo ho dá k babičce. A navíc, dítě v tomhle věku nemá co dělat v noci venku.“

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí říká jen to, že stát má zasáhnout, když „rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti“, víc „zanedbávání“ nerozvádí. Konkrétnější jsou stránky Dětského krizového centra, které se léta věnuje týraným, zneužívaným a zanedbávaným dětem. „Zanedbávání“ je podle nich takový nedostatek péče, který „zapříčiňuje vážnou újmu na vývoji dítěte“ – tedy třeba když nemá co jíst, kde bydlet, nemá péči lékaře, rodiče mu neprojevují lásku, nechávají malé dítě bez adekvátního dohledu či často a bez důvodu nechodí do školy.

Podle Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv, na kterou se Kateřina Varhaník Wildová obrátila pro radu, k ničemu, z čeho by Matouš mohl mít „vážnou újmu“, na náměstí nedošlo. „Chlapec nestrádal a byl schopen se o sebe postarat, sám jezdí do školy, sám cestuje za matkou, zřejmě by také sám došel ten kousek ke známým, kdyby chtěl,“ vysvětluje právnička. Podle ní městská policie zcela správně vyrazila zjistit situaci, když jí občané volali. Pak už ale měla vyklidit pole – spokojit se s tím, že dítě je v pořádku a ví, kde má matku. „Zdá se mi, že tady policisté znovu ukázali, co jim nejde – použít zdravý selský rozum a nezasahovat tam, kde to je nadbytečné,“ říká Candigliota. „Měli by respektovat, že lidé se mohou chovat i tak, že jim to připadá nenormální.“

Vidíte, nelehl si

Ve chvíli, kdy se matka odmítla legitimovat, protože podle ní pro to nebyl důvod, vzaly události dramatický spád. Strážnice trvala na tom, že ukázat občanku musí, a nakonec spolu odešly na služebnu. „Chování té policistky mi připadalo scestné, čekala jsem, že na služebně budou i jiní policisté a všechno se vysvětlí,“ říká Varhaník Wildová. Jenže to se spletla. Strážníci se s kolegyní shodli, že zanedbala dítě a kvůli tomu je proti ní vedený zákrok. „A když je proti ní směřovaný zákrok a je vyzvána, prokázat se musí,“ upozorňuje ředitel Přibyl, který byl tu noc na služebně také. „Proto jsme přivolali státní policii, která smí provést ztotožnění i proti její vůli.“

Ženu čekalo ještě další překvapení. „Jen co se za mnou zavřely dveře, dostala jsem želízka,“ říká. „V tu chvíli se mi zatmělo před očima, nesnáším, když mě někdo znehybní.“ Rozběhla se, skočila na nízké okno a strhla z něj rolety. Ředitel Přibyl oponuje, že Varhaník Wildová nejdřív strhla roletu a až pak ji policie spoutala, „v zájmu ochrany jejího zdraví“. Mezitím se ke strážnici začali trousit lidé z náměstí, spolu s nimi i jedenáctiletý Matouš, aby zjistili, co se děje. Služebna je totiž od náměstí jen přes silnici a do nízkého okna bez rolet bylo hezky vidět. „Najednou bylo za oknem plno lidí,“ říká ředitel. „Křičeli, ať paní pustíme, že nic neudělala, že se jen bavila.“

Lidé venku byli stále rozhořčenější. Viděli, že žena uvnitř má pouta, strážnice do ní strčila, na chvíli z okna zmizela, zřejmě spadla. Pak se posadila na židli zády k oknu. Svědci venku křičeli, „to není normální, mlátit ženskou před jejím dítětem“, vzduchem létaly nadávky. Mezitím už dorazila i státní policie a shluk lidí začala pacifikovat. Jednoho z mužů policista přirazil k autu, dal mu pouta a pak ho zatáhl do chodby před městskou služebnou.

Právě v tu chvíli dorazila také sociální pracovnice a spolu s Matoušem zašla do téže chodby. „Vešli jsme tam zrovna ve chvíli, kdy policajt toho muže praštil vší silou do břicha,“ popisuje Matouš nečekaný výjev. „Muž se pomalu složil na zem, neměl sílu stát. Pak do něj ten policajt začal kopat.“ Víc už neviděl, sociální pracovnice ho odvedla do kanceláře, kde s ním sepsala protokol. Matouše pak svěřila dospělému bratrovi, který mezitím přišel, aby ho odvedl domů a ušetřil mu tak noc v ústavu. Ušetřil mu i pohled na to, jak tentýž policista, jenž udeřil muže na chodbě, zbil i jeho nevlastního otce Hynka Varhaníka.

Varhaník začátek incidentu neviděl, zrovna si dával v jednom z ještě otevřených podniků kávu. „Měl jsem tak čtyři pět piv a čtyři panáky a cítil jsem, že už je to dost,“ říká Varhaník. Policisté pro něj poslali jeho známého. „Chtěli jsme zjistit, zda je schopný postarat se o dítě on, když matka měla víc než dvě a půl promile,“ vysvětluje ředitel Přibyl. Varhaník bez otálení přišel, ukázal občanku, dýchl – a pak se na to, proč se měl původně dostavit, nějak zapomnělo. Ředitel Přibyl vzpomíná, že se o Varhaníka „moc nestaral“, snažil se prý zakrýt okno, aby „paní neprovokovala dav“. Varhaníka se mezitím ujala státní policie a zřejmě měl putovat na záchytku.

„Vycházel jsem s úsměvem, kousal perníkové srdce, které mi někdo dal, ať ho vezmu dovnitř Káče,“ říká Varhaník. „Najednou mi policajt před těmi lidmi, co stáli venku, povídá: Lehněte si na zem!“ Varhaníkovi to připadalo absurdní. „Nějak mě dostal na kolena a začal mě poutat,“ popisuje. „Neudržel jsem se a sykl na něj: Jestli mě chceš vopíchat, tak to udělej teď. Lehat si nebudem. V ten moment mě vší silou poslal hlavou na obrubník, nadzvedl mě a znovu mnou udeřil.“ Noc strávil Varhaník v nemocnici, s otřesem mozku a několika stehy na obličeji.

Podle vedoucího státní policie v Lysé nad Labem Tomáše Rejmana se policista ničeho špatného nedopustil. Ale proč srazil na zem Varhaníka, který podle svědků šel jen k autu a smál se? A proč si měl vůbec lehat? „Prostě si měl lehnout – a nelehl si,“ říká Rejman. „Takže neuposlechnutí výzvy.“ A proč bil muže na chodbě? „Děláte závěr, že dal někomu pěstí, ale nevíte proč,“ říká. Vyjasnit tohle tajemství ale nechce. „Najděte si v zákoně, kdy policista může použít donucovací prostředky,“ odbývá tazatele. Zákon říká, že to může udělat „v zájmu ochrany bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní, majetku nebo k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek“. Co z toho konkrétně muž, který dostal pěstí, udělal? „Nemám důvod vám nic vysvětlovat,“ říká Rejman. Pak přidá radu: „Zabývejte se raději tím, proč matka s otcem byli podnapilí, proč měli na takové akci s sebou v noci dítě a nechali ho spát na lavičce. Jestli je tohle vůbec normální.“

Krkavčí matka

Kromě toho, že jí policie brutálně vnucovala svůj pohled na svět jako zákon, vadí Kateřině Varhaník Wildové ještě jedna věc. Policie se podle ní snažila vykreslit ji a manžela v co nejhorším světle, naopak ve svůj prospěch přilhávala. Například situaci na náměstí, od níž se celý karambol odvinul, líčí zavádějícím způsobem. „Matka zprvu na syna vůbec nereagovala, a opakovaně ho od sebe dokonce odstrkovala, až při spatření strážníků se snažila své chování k synovi zlepšit,“ stojí ve svodce na stránkách městské policie.

Tomu naprosto neodpovídá nejen svědectví samotného syna, který policisty k matce přivedl, ale ani jiných zainteresovaných. „Když se Katka opije, je s ní těžké vyjít, diskutovat,“ říká k tomu její bývalý partner a Matoušův otec, redaktor revue Babylon Petr Mach. „Ale aby odstrkovala dítě – to je naprostá ptákovina, to vylučuji.“

Stejně se chovala i státní policie. Policista, který srazil na zem Varhaníka, záchranářům řekl, že opilý upadl na chodník. Svědci na místě se ohradili hned, zraněný pak v nemocnici – v lékařské zprávě jsou tak uvedeny obě varianty.

„Připadá mi hodně divné, že kvůli tomu, že spím na lavičce, zmlátí dva lidi,“ říká Matouš. „Dítě na lavičce považují za zanedbání péče,“ doplňuje jeho otec Petr Mach. „A pak se totéž dítě kouká na spoutanou maminku a na to, jak policista někoho bezdůvodně bije. Vidím za tím, že policie vůbec nezvládá situace, kdy někdo odmítne splnit její příkaz. Od okamžiku, kdy jim Katka nedala občanku, to spělo k tomu, že prosadí svou, i kdyby měla Lysá lehnout popelem.“

Kateřina Varhaník Wildová shromáždila vzpomínky svědků a obrátila se na Generální inspekci bezpečnostních sborů, věc šetří také policejní odbor vnitřní kontroly. Státní policie v Lysé nad Labem zase šetří Varhaníka a druhého zbitého muže, chce jim prokázat, že udělali něco, co policistu oprávnilo použít „donucovací prostředky“. Varhaník Wildová bude městské policii muset v přestupkovém řízení zaplatit strženou roletu. Rodinu zřejmě čeká ještě jednání se sociálkou, zdá se ale, že žádné obvinění ze zanedbání péče jí reálně nehrozí.

Stála tedy celá tahle masivní akce páteční noci za to, nemohla městská policie situaci moderovat nějak rozumněji? „Když podnapilý bude skákat po autě, taky nad tím nemávneme rukou,“ říká ředitel Přibyl. Ale Varhaník Wildová nic neničila. „Byla ale v takovém stavu, že se podle našeho názoru o dítě nebyla schopna postarat,“ trvá na svém Přibyl. „Kdybychom nezasáhli, dítě třeba půjde, porazí ho auto a nám budou lidé vyčítat – nechali jste ho podnapilé osobě.“